Světlo jeho života

Neustále dokola si v hlavě přehrávám všechny ty vzpomínky na naše první společné léto, a ptám se sama sebe, jestli jsem se kdy před tím vůbec cítila tolik šťastná jen díky existenci jediného člověka. Byl to ten typ bláznivé, nečekané lásky, která vás zastihne naprosto nepřipravené a obnažené, a celé vás pohltí tak, že ji cítíte až v konečcích prstů. Kdy se každý pohled, každé pohlazení i každé nadechnutí po boku toho druhého dotýká vaší duše tak silně, že při pomyšlení na ztrátu celé této nekonečné přehlídky hormonálních bouří máte chuť zemřít, protože život jakoby bez nich už nedával smysl.

Pořád si dokážu vybavit, jak jeho tělo, opálené letním sluníčkem, vytvářelo neodolatelný kontrast s bílými košilemi, které tak rád nosil. Jak voněl, i jak hebké měl ruce, když dlaněmi svíral tu moji, pokaždé, když jsme spolu jezdili po městě autem. Jeho stisk byl tak pevný, jako by se bál, že mě někdo nadobro odvede pryč z jeho světa. Cítila jsem, jak jsem se za těch pár týdnů stala jeho součástí. Když jsme spolu u moře chodívali na večeře, měl radost, když jsme se oblékali do stejných barev, když jsem nosila vysoké boty a krátké šaty. Ostatní se za námi ohlíželi a on se dmul pýchou.  Díval se na mě a ani nemusel nic říkat, cítila jsem, jak jeho myšlenky proudí mojí hlavou a já nemusela odpovídat, stačil pohled zpět nebo úsměv a oba jsme věděli, že jsme jedna duše ve dvou tělech.

Při svém putování životem jsem ztratila spoustu cenných věcí, a některé bylo těžké zase najít. Sebeúcta a sebeláska byly pomačkané a pošlapané ve stínech minulosti a jejich znovunalezení mě stálo nemalé úsilí. Ale on mi je pomohl znova probudit k životu. Byla jsem jeho princezna, které byl připraven snést modré z nebe. Díval se na mě pohledem říkajícím, že jsem jeho celý svět. Pohledem, který viděl skrze mě a viděl i kouty mého já, které bych nejraději nechala navždy skryté. Všechna jeho pozornost a láska mě dokázaly natolik naplnit pocitem štěstí, že jsem ani v nejmenším náš věkový rozdíl nevnímala jako něco nevýhodného. Naopak. Myslím, že až muž jeho věku mě dokázal vnímat a ocenit tak, jak by to mladší dokázal jen stěží.

Na závěr naší letní lásky jsem nedokázala být dost silná, ani připravená na další ztrátu. Všechny ty vzpomínky, stejně jako bolest ve mně zůstaly a ten muž, se štíhlým tělem a nebezpečným úsměvem mě ve snech nepřestal pronásledovat, než jsem konečně, o pár měsíců později, jeho kouzlo přemohla tím, že jsem našla odvahu své srdce znova otevřít.

Nikdy však na naše léto nezapomenu. Na léto plné krásných momentů, povolených i zakázaných. Kdy jsme dýchali jen jeden pro druhého. Jako Humbert Humbert a jeho Lolita.

Lolita, světlo jeho života, žár jeho slabin. Jeho hřích, Jeho duše.

 

1 komentář: „Světlo jeho života

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s