Krásný ztráty

,,Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí, vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely.“ R.R.

Každý máme své tajné sny, každý máme své temné kouty v duši, které doufáme, že nikdo neodhalí. Ale co když jednou přijde někdo, komu se budeme chtít odhalit celí, a dobrovolně, bez výhrad. Už nebude místo na skrývání, chuť na obelhávání, přijde velké grandfinále s odhalením všech bolavých míst. A my, odevzdaní a smíření, si počkáme na vynesení rozsudku protistranou, zda si zasloužíme být součástí toho minivesmíru mezi dvěma bytostmi. Když zazní verdikt v náš prospěch, přichází euforie, endorfiny se šíří celým tělem, v mozku se rodí oxytocin, hormon lásky a důvěry. Kdo by nechtěl zažít lásku jako z románu, Romeo a Julie, Petr a Lucie… Ale někdy spíše Charlotte a nebohý Werther.

Každý den bychom si prý měli napsat tři věci, za které jsme ten den vděční. Tohle znovuprocítění a uvědomění si každodenních maličkostí má pak terapeutický efekt na naši duši. Každý den totiž zažíváme nové radosti, které dělají náš život příjemnějším. Kolikrát je však to životní tempo natolik rychlé, že spoustu věcí nestíháme prožít. Přitom by stačilo se na chvíli zastavit, nadechnout, uvědomit si.

Štěstí je ale stav mysli a z velké části je v našich rukou, kolik z toho štěstí si ukrojíme pro nás samotné. Pokud vyhrajete první místo, ale nedokážete se z něj radovat, je vám nakonec vlastně smutno, zatím co někdo může být šťastný jen z příležitosti být na závodech divákem. Zkusme proto nacházet ve věcech spíše to kladné, vidět sklenice poloplné a v koncích nové začátky. Tedy i když nám v životě něco skončí, nelitovat se, ale poděkovat za příležitost, odnést si zkušenost a jít dál, nehledejme viníky, dívejme se do druhých lidí jako do zrcadel, velmi často totiž odráží podobnou message, která je námi jejich směrem vysílána.

A když už v životě o nějakého spřízněného člověka přijdeme, nebuďme smutní. Buďme naopak vděční za to, že jsme vůbec měli to štěstí ho v životě mít. Ne každý ho totiž má. Uchovejme si všechny krásné momenty s ním do sametové schránky na klíč, a uschovejme na chvíle, kdy nám bude chtít život ukázat svoji temnější tvář. Pak můžeme sáhnout po všech těchto sametových pokladech, nahlídnout do nich a vzpomínkou si připomenout, jak ten život umí být i krásný.

,,V době, kdy štěstí je ve věku růstu, nejkrásnějším ze všech dnů je vždycky dnešek.“ R.R.

Tak zkrátka žijme tady a teď. I přes všechny ty krásný ztráty.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s